1. Jak vybrat skibob?
Důležitou roli při každé koupi hraje bezesporu cena. Při koupi skibobu je ale neméně důležité, vzít v úvahu i další kritéria, abychom předešli zklamáni, které by mohlo nastat po první odjezděné sezóně.
Robustnost a pevnost rámu
Je to základní předpoklad pro bezpečnou jízdu, protože je to právě rám, který výrazně ovlivňuje jízdní vlastnosti skibobu jako celku. V případě, že se pod vámi bude skibob za jízdy vlnit a kroutit, nebudete se cítit bezpečně, a ani naplno nevyužijete technických možností skibobu. Tento problém může nastat u výrobců, kteří se snaží snížit váhu skibobu za každou cenu. K dosažení tohoto cíle využívají například příliš tenké nesvařované trubky pro konstrukci svých rámů, různé plastové rychlospojky a plastové díly. (Výrobci závodních skibobů se budou snažit přiblížit váhu skibobu co nejvíce k 23 kg limitu. Výrobci rekreačních skibobů naproti tomu vycházejí z předpokladu, že rekreačnímu jezdci nejde ani tak o zdolání rychlostního rekordu té či oné sjezdovky, jako spíše o radost z jízdy a pohodlí při manipulaci se skibobem. Proto se snaží váhu skibobu co nejvíce srazit dolů.) Je ale nutné nalézt vhodný kompromis mezi váhou, únavovou pevnosti (životností) a tuhosti rámu. Kromě samotné konstrukce a geometrie rámu tak pochopitelně záleží také na materiálu, z něhož je rám vyroben, neboť jednotlivé materiály se od sebe liší nejen váhou, ale především fyzikálními vlastnostmi.
Protože existuje jistá podobnost mezi jízdním kolem a skibobem, můžete se u různých značek skibobů setkat s rámy vyrobenými ze stejných materiálů, které se používají v cyklistice.
Hi-Ten ocel – Dnes tuto ocel nacházíme již jen u těch nejlevnějších rámů. Hi-Ten ocel je pevná, ale zároveň velmi těžká. Rámy vyrobené z této oceli jsou poměrně náchylné ke korozi a to i přes nezbytnou povrchovou úpravu.
Dural – Označují se takto různé slitiny hliníku. Samotný hliník je velmi měkký, a proto se k výrobě rámů musí používat jeho slitiny. Dural je asi třikrát lehčí než ocel. Ovšem je také méně pevný. Pro získání stejné pevnosti jako u ocelových rámů by trubky musely být třikrát silnější, což by ale mělo za následek navýšení hmotnosti. Proto se na výrobu rámů používají duralové trubky s větším průměrem, případně zploštělé, čímž se získá pevnost blížící se pevnosti ocelového rámu při zachování nízké hmotnosti. Velkou nevýhodou duralu je však fakt, že dural je relativně křehký a časem v něm vlivem opakovaného namáhání dochází ke strukturálním změnám, které mají za následek lom. (Proto například v segmentu BMX kol a Freestyle BMX kol stále převládají rámy z Cr-Mo oceli.)
V současnosti se hliníkové rámy kol vyrábějí převážně ze dvou druhů hliníkové slitiny – ze slitin 6061T6, 7020T6, případně 7005T6. (7005T6 je obdobou 7020T6, nepatrně se odlišující chemickým složením. Značka T6 označuje způsob tepelného zpracování. Konkrétně u označení T6 jde o rozpouštěcí žíhání a umělé stárnutí, neboli vytvrzování na maximální pevnost.) 7020T6 dosahuje mnohem vyšších pevnostních hodnot oproti 6061T6 (cca o 20 %).
Trubky vyrobené ze slitiny 7020T6 je nutné po výrobě tažením tepelně upravit, aby se uvolnilo vnitřní pnutí. To se provádí rozpouštěcím žíháním a přirozeným stárnutím. Rozpouštěcí žíhání se obvykle provádí při teplotách 450 °C až 575 °C po dobu přibližně 6 až 10 hodin a mělo by být zakončeno rychlým ochlazením. Poté začnou trubky při pokojové teplotě přirozeně stárnout (vytvrzovat se) s postupným nárůstem pevnosti, a to tím více, čím delší doba uběhne od jejich rozpouštěcího žíhání. Přirozené stárnutí se musí u slitiny 7020T6 provádět rovněž po svařování. Při svařování dochází k tepelnému ohřevu trubek v okolí svaru, tím dochází ke strukturním změnám, které mají za následek změnu mechanických vlastností (změkčení a sníženi pevnosti). Aby materiál získal zpět své původní vlastnosti garantované normou, musí se nechat při pokojové teplotě přirozeně zestárnout. Během prvních sedmi dnů po svaření materiál nabude 90 % pevnosti, zbylých 10 % pak získá do dvou až třech týdnů od svaření, a to při teplotě okolí. Toto nese výhody nejen při výrobě rámu, ale i při následném pozáručním servisu v případě oprav.
Slitina 6061T6 nabývá původních mechanických vlastností po svaření umělým stárnutím, kdy je procesu návratu na původní mechanické vlastnosti nutno dosáhnout ohřevem. Svařenec je nutné při předepsané teplotě a času (např. 170 °C až 180 °C po dobu 8 hodin) nechat uměle zestárnout, aby bylo zpět dosaženo požadované meze pevnosti. Proces umělého stárnutí je energeticky i časově náročný a je nutné dbát předepsaných hodnot a časů. Tato vlastnost slitiny 6061T6 následně omezuje i opravy rámů z důvodu nedosažitelnosti zařízení pro proces umělého stárnutí.
Cr-Mo ocel – Dražší rámy se dnes vyrábějí z chrom-molybdenové oceli. Jsou svařeny z trubek o dvojí tloušťce stěn (tzv. double butted), kdy ve střední části trubky je tloušťka stěny tenčí a na krajích, kde je trubka více namáhána, naopak silnější. Rámy z Cr-Mo oceli jsou tužší a pobírají nerovnosti terénu lépe než hliníkové rámy. Rovněž únavová pevnost je u Cr-Mo oceli výrazně lepší než u duralu. Mírnou nevýhodou je trochu vyšší váha, i když dobře provedený rám může svou váhou směle konkurovat rámu duralovému.
Karbon – Uhlíkový kompozitní materiál je pětkrát lehčí než ocel a má šestkrát větší pevnost. Výborně pohlcuje vibrace. Má téměř nulovou únavovou křivku, což, laicky řečeno, znamená, že materiál téměř nestárne, a neměl by tedy dosloužit následkem lomu.
I karbon má však své nevýhody. Jednou z nich je vysoká cena. Tou druhou, a mnohem závažnější, je fakt, že při výrobě karbonového rámu je velmi důležité, jakým směrem jsou vedena vlákna, jejich počet, v jakém poměru je uhlíková pletenina a pryskyřice, která je pojivem materiálu, nebo počet vrstev pleteniny. To vše určuje, jak a v jakých částech bude rám pružný a pevný. Směr uhlíkových vláken v rámu určuje i jeho odolnost vůči nárazům. Přestože jsme si uvedli, že karbon má téměř nulovou únavovou křivku, největší slabinou karbonu je zranitelnost jeho povrchu. Rámy z karbonu jsou poměrně háklivé na mechanické poškození, a pokud přijde náraz z jiného směru, než na jaký je rám konstruovaný, nemusí to rám přežít. Typickou situací bývá zasažení trubky rámu odstřeleným kamenem nebo boční náraz. Při takovém poškození je karbon v podstatě neopravitelný.
A protože riziko, že při své jízdě „položíte“ skibob takzvaně „na bok“, je mnohem vyšší než u jízdního kola, domníváme se, že karbon není vhodným materiálem pro rám skibobu.
Titan – Titan by byl naprosto ideálním materiálem pro naše účely. Titanový rám je velice lehký, a přitom se jeho pevnost blíží oceli. Je odolný vůči korozi a materiálové únavě. Titan má především schopnost absorpce nárazů a tvarovou paměť, což je jeho největší předností. Pokud se rám nějakým nárazem lehce ohne, často se vrátí do své původní polohy, aniž by v místě nárazu zůstalo nějaké vyhnutí. Rozhozená stavba nebo ohnuté trubky na titanovém rámu prostě neexistují. Pokud dojde k silnému nárazu a rám například přejede auto, jsou jen dvě možnosti: buď je rám zcela zničen, anebo vydrží. Titan je ovšem velmi drahý a náročný na zpracování. Špičkovou technologii si nemohou dovolit malé dílny. Příprava je pracná, drahá a často vyžaduje i několikaletý výzkum. Tomu musí odpovídat i zázemí. Pro práci s titanem je nutné přesně dodržet složitý technologický postup. Proto titanové rámy vyrábí jen několik málo firem, které ovládají práci s tímto materiálem. Většina výrobců čerpá ze svých znalostí nabytých při práci v leteckém průmyslu. Dá se říct, že zkušenosti výrobce jsou rozhodujícím faktorem pro výslednou kvalitu titanového rámu. Rámy se vyrábějí zpravidla na objednávku, ručně a v malých sériích, a proto je jejich cena velmi vysoká.
Na základě výše popsaných vlastností jednotlivých materiálů a s přihlédnutím ke skutečnosti, že se skibob ponejvíce podobá BMX kolu jsme se rozhodli vyrábět rámy pro naše skiboby z Cr-Mo oceli.
Nastavitelné odpružení podle váhy jezdce
Podobně jako u kol je odpružení důležitou součástí skibobu. Jsou výrobci, kteří se tváří, že jedno nastavení odpružení (jedna tuhost) je plně uspokojující. Ale opravdu si myslíte, že stejná tuhost odpružení bude vyhovovat jak ženě, vážící 57 kg, tak muži vážícímu 100 kg? Většina plynových, olejových či vzduchových tlumičů umožňuje alespoň několikastupňovou tuhost pružení. Pokud je ale tlumení provedeno pomocí gumového nebo pryžového silentbloku (pružiny), není možné tuhost odpružení nastavit. Je prostě pevně daná bez ohledu na vaši váhu a potřebu.
Náklady na údržbu
Jednoduchá a robustní konstrukce skibobu zajišťuje minimální nároky na údržbu a servis. Čím více složitých mechanismů či plastových nebo pryžových dílů náchylných k prasknutí, tím vyšší náklady na jejich opravu. Náhradní díly lze jistě zakoupit, ale za jakou cenu?
Pozor na kutily
V poslední době se vyskytly na internetu nabídky různých samozvaných kutilů a garážových výrobců, kteří nabízejí kusovou výrobu skibobů na míru. (Tento problém se ovšem týká rovněž amatérských nadšenců nabízejících výrobu různých lehocipedů, speciálních biků nebo koloběžek.) Kromě toho, že cena takových výrobků je mnohem vyšší než cena našeho výrobku a v řadě případů se dokonce vyrovná i ceně špičkového závodního stroje, bychom také rádi upozornili na některá nebezpečí s tímto spojená. Především se jedná o nedodržení stanovených postupů při výrobě. Většina amatérských výrobců se dopouští chyb hned na začátku výrobního procesu, kdy zvolí nevhodný materiál na výrobu rámu.
K tomuto kroku jsou kutilové často přinuceni skutečností, že koupit kusově požadované trubky z vhodného materiálu, jako je Cr-Mo 4130, Al 7020T6 nebo Al 6061T6, je v dnešní době velmi složité. Ve většině případů je nutné tento materiál objednat z Asie, kde svou výrobu přesunula většina významných výrobců z oboru cyklosportu, a to v množství, které si příležitostný výrobce nemůže finančně dovolit. Proto se většina těchto hobby výrobců uchyluje k různým alternativám. Často z nouze volí trubky buď z naprosto obyčejné ocele nebo z nevhodné hliníkové slitiny, která svými mechanickými vlastnostmi neodpovídá požadavkům na skibob. Z toho pak pramení další chyby ve výrobě, zejména v oblasti svařování. Svařování hliníku, nerezu nebo Cr-Mo ocele je všeobecně náročné na dodržení správného technologického postupu. Je nutné dodržet správný způsob předehřevu, parametry svařování, následný způsob vytvrzení atd. Svářeč musí mít práci s těmito materiály dokonale vžitou, a je nejlepší, pokud je práce s konkrétním materiálem jeho hlavní pracovní náplní. V opačném případě je pak výsledek neslavný.
Nejsou ojedinělé případy, kdy takový nadšenec koupí ve velkoskladu první duralovou trubku, která se mu zalíbí a která mu padne pod ruku, a aniž by znal přesné složení oné hliníkové slitiny, dá se do stavby svého stroje. Nařezané trubky pak zanese ke svému známému, který zase sdílí podobné amatérské nadšení v oblasti svařování. Výsledkem jsou pak nevzhledné svary, neprovařený, nebo naopak propálený materiál, zkřehnutí materiálu v okolí svaru atd. Takový nadšenec pak neváhá a svůj výtvor, plně naložený obrovskou váhou, vyfotí, aby doložil celému světu, jak skvělý výrobek zhotovil. Vůbec mu přitom nevadí, že fotografie, na které jeho rám odolává obrovskému statickému zatížení, je sice na první pohled efektní, ale nic nevypovídá o tom, jak bude rám reagovat na dynamické zatížení a cyklické namáháni, což je podstatně důležitější hledisko.
Tak takhle rozhodně ne!
Dalším častým nešvarem, se kterým se můžeme setkat u malých výrobců, je špatný způsob uchycení lyží. I zde můžeme najít důvod v tom, že se malý výrobce dostává s obtížemi k potřebnému materiálu, v tomto případě k originálním šroubům na vázání. A tak opět nastupuje improvizace. Výsledek můžeme vidět na obrázku, kde je vázání připevněno samořeznými šrouby, které vedou skrz skluznici lyže. Nejenže byla tímto způsobem upevnění poškozena samotná skluznice, ale navíc byla lyže oslabena a při najetí na malou nerovnost, kterou by lyže při dodržení správného technologického postupu bezproblémově zvládla, praskla.
Čisté diletantství
Dalšími častými nedostatky u amatérských výrobců jsou například špatná geometrie rámu, špatná kvalita finální úpravy, špatná kvalita sedla (materiál i provedení), laciné „no-name“ lyže…
Nechceme pochopitelně všechny malé výrobce „házet do jednoho pytle“, ale je třeba mít se na pozoru. Jde především o vaši bezpečnost a zdraví.
2. Mám si koupit originál footski?
Footski jsou minilyže, které má jezdec připevněny na nohách a pomáhají tak jezdci udržovat stabilitu na skibobu. Minilyže jsou podle pravidel FISB povinnou součásti výbavy skibobisty (ostatně bez minilyží sotva můžete vyjet se skibobem na vrchol svahu pomocí pomy nebo kotvy). Tyto footski je možné připnout na převážnou většinu klasických sjezdových bot (lyžáků). Délka našich footski je 55 cm, šířka 88 mm. Tyto lyže nemají žádný poloměr vykrojení, a jsou tedy zcela rovné. Opět jde o profi footski používané naší reprezentací. Cena našich footski je 2500,- Kč.
Footski od Skibobs.eu
Víme, že někteří naši zákazníci místo originál footski používají starší sjezdové lyže, které si jednoduše zkrátí uřezáním a přimontují na ně vázání. Samozřejmě, nemůžeme naše zákazníky nutit, aby si koupili naše originální footski, ale jsme přesvědčeni, že investice 2500,- Kč se více než vyplatí. Vezměte prosím v úvahu, že originál footski nemají žádný poloměr vykrojení. Je to proto, aby se při jízdě chovaly neutrálně, protože skibobové lyže již nějaký poloměr mají. Pokud tedy někdo pouze zkrátí sjezdové lyže (bavíme se zde pochopitelně o carvingových lyžích), pak tyto už svůj větší či menší poloměr mají a při jízdě se tedy již nechovají neutrálně. I kdyby se vám ještě někde v bazaru podařilo sehnat starší klasické sjezdové lyže bez carvového vykrojení, pak je zde další velmi důležitý důvod, proč si pořídit originál footski. Tímto důvodem je jejich tloušťka 14 mm v celé délce lyže (55 cm). Proto tyto lyže vydrží neskutečnou zátěž. Naproti tomu u sjezdových lyží se tloušťka lyže směrem ke špici výrazně ztenčuje mnohdy na pouhých 7 mm. Je tedy jasné, které lyže více vydrží.